Sbalím si sedlo, stan a pětistrunný banjo
tl;dr: Umřel děda František. Takže se nám stýská a je to dost naprd. A pár dalších věcí jako Cynthiiny narozeniny a cesta nemocnice. O tom, že jsme slavný a proč a kupte si tři různý věci, díky.
Ahoj, milí!
Tenhle týden posíláme zprávy a objetí se zpožděním. Má to smutnou příčinu: Terez umřel děda František. Bylo to a pořád je dost nečekaný, protože byl i ve svých 82 letech silný, zdravý a veselý. V pátek na něj ale v lese spadnul nešťastnou náhodou strom a děda na místě umřel. Tak se nám stýská a je nám z toho smutno. Ahoj dědo! Ahoj ostatní na Chotouni! Rádi bychom tam byli teď s váma. Myslíme na vás a máme vás moc rádi. Když prý Navarová zjistila, že umírá, napsala písničku Cesta dom, která je strašně krásná a veselá. Tak si jí třeba pusťte za našeho dědu, myslíme, že by se mu líbila.
Máme už nějaký ten nábytek, okolí Cullery je jeden velký freeshop. Dvě křesla, tři konferenční stolečky (jeden tzv. betonový, jeden tzv. province olezlý, jeden tzv. původně prolézačka pro kočku), slunečník, skříň na nádobí, bednu na vaření, stůl a tři židle. A vázu a mísu a porcelánového psa.
Velké drama minulý týden byl Terezy pád a následné řešení, zda nemá zlomený malíček. Doufali jsme, že mladí doktoři by už mohli umět anglicky, ale z toho jsme se rychle vyléčili na poliklinice v Culleře. Takže jsme se po cestě do nemocnice v Alziře našprtali slovíčka jako zlomený, bolest, rentgen a podobně. Nakonec to zlomené není, takže za chvíli už snad budeme vesele sbírat kaki. Došlo nám, že se po Španělsku trochu pohybujeme, jako se člověk pohybuje po jazykové učebnici. Téma “práce”, téma “domov”, téma “el médico”. Další téma, které se nám přihodilo, bylo téma “la fiesta” - nebo spíš “cumpleanos feliz!” Cynthia totiž měla narozeniny a velkou párty.
Cynthia všem darovala tyhle čelenky, aby to bylo veselejší - a veselo bylo hodně! Tonino pro všechny uvařil italskou specialitu spaghetti a la frutti di mare (božský!), Bianca přivezla nejlepší čokoládový dort, zpívali jsme, tančili, pili koktejly a jedli a hodně objímali Cynthii.
Honza se v mailu ptal, jak že to tu funguje. Prý “co tam děláte? Každý má svůj kousek ráje na žití a vlastní pohodu? Nebo to má i nějaký širší dosah do komunity a okolí?” To se tady teď hodně řeší.
Cynthia a Tonino se sem nastěhovali teprve v únoru, takže všechno je tu teprve v plenkách. Oba dva jsou tak neuvěřitelní (“so fuckin´awesome”, říká Paolo), že okolo sebe asi vždycky přirozeně vytváří paradiso. A tak se k nim začali přidávat lidi. A jezdit sem z města, pomáhat jim to tu čistit, stavět vlastní zahrádky (někdo si staví jen bylinkový záhon, někdo naopak místo pro karavan, aby tu mohl zůstávat…) a hlavně spolu trávit víkendy a volný čas. Těžko se to popisuje. Všichni se známe hrozně krátce, ale působí to jako parta kamarádů, co spolu prostě jezdí na společnou chalupu každý víkend. Nájem za tenhle obří pozemek je 150 euro měsíčně, což se vždycky rozpočítá mezi všechny. Od samého začátku tu taky se Cynthií a Toninem žil v karavanu Paolo - ten byl teď na měsíc v Německu, tak jsme ho viděli jen krátce včera a dozvěděli se, že má ve Valencii středomořskou restauraci, pak naložil Maki na skůtr a zmizel zpět do Valencie, protože se přistěhuje s karavanem až příští týden, ale my se ho teda nemůžeme dočkat. A pak se přistěhovala Michela. A pak my. My přišli v době, kdy začala klíčit idea rozjet tu nějaké věci a snažit se okolo paradisa vytvořit nějakou komunitu, něco tu dělat a nabalovat další lidi. Zatím je to všechno dost v začátcích, takže o tom spíš po obědech mluvíme, zjišťujeme, co si kdo představuje, jaké jsou možnosti. Honzo, určitě budeme psát, jak se to tu rodí! Ale do hausprojektu Straze v Greifswaldu to má ještě hodně daleko. Zatím jen předevčírem přibyl pes Byron a pařezy ke stavbě bikeparku pro děti.
REKLAMNÍ TRIPTYCH
Naši kamarádi mají čtyřčlenné hudební těleso “Představy postavy” a teďkonc by chtěli vydat desku Zdánlivě podzim. Tuhle asi před rokem jsme na nich byli v klubu v instituci, co kdysi bývala Indigo a teď snad je něčím jiným, ale vypadá to tam stejně, ale Indigo je snad Wade, nebo to tak možná vůbec není, ale koncert to každopádně byl báječný! Indigo neindigo, Představy postavy teď můžou k vám do domácích karantén na desce. První dvě skladby si dokonce můžete pustit jen tak! Ale jinak odměny jsou neodolatelné. Ahoj Víťo a ostatní básníci!
Dumáte rádi nad podstatou bytí a hledáte odpovědi na ty největší otázky? Pojďte si o tom promluvit s profesionálním filosofem Vítkem. Koktejl Bloody Mary a podepsané CD nebo kazeta (vč. odkazu ke stažení alba) jsou v ceně!
Jiná parta našich kamarádů má o něco početnější těleso Severní nástupiště. Jejich kazetu O krysách a o vlcích jste asi i vy všichni slyšeli stokrát (zdravíme Kubu a Anežku!), protože je to takový labůžo, že by i Géza Včelička uronil slzu, a Richard jí kdysi koupil Tereze za očkování proti žlutý zimnici. Teď vydávají desku Rostli jsme spolu, a zatím si můžete poslechnout tuhle jednu! Čest toulkám, kamarádi!
Zároveň vychází první samostatná kniha Advojky, POSTkniha, a my s Ondřejem tam máme jednu kapitolu o deklinismu: o všeobecném pocitu zániku a blížící se zkázy, o různě chytrých imaginacích budoucnosti, o tom co mají společného deklinisté a plagiátoři a o tom, že upadat jde líp a hůř a nakonec uvidíte naše vyznávání se z lásky k Bondymu. Text je to zábavnej a moc moudrej (viď, Ondřeji!) , ale naproti tomu esej o postundergroundu, který jsem měla tu čest už číst, je absolutně geniální. Když si jí objednáte už teď, stihne vám přijít pod stromeček. A pak napište, co jí říkáte!
[POSTkniha] Dobře zapadne do éry, v níž se mluví o úsvitu POSTdemokracie, v níž se média nedokážou vyrovnat s nástupem POSTpravdy, výtvarné umění se potýká s POSThumanismem, a planeta akutně potřebuje POSTekologii – ekologii skutečnější, než kdy byla.
Tak čau. Třeba nám zavolejte nebo napište mail (stačí odepsat na tenhle mail - díky všem, co jste nám napsali! Taky vám brzo odepíšeme soukromě, pardon, jsme teď poslední dny fakt trochu nepoužitelný.). Taky jsme zjistili, že jsme hrozně slavný dík Jakubovi, který nás mimochodem k nápadu nahradit sociální sítě newsletterem přivedl svou geniální “nedělní přílohou internetu”:
Každou druhou neděli skládáme seznam toho nejpodnětnějšího, co jsme potkali na cestě mediální krajinou. Články, knihy, podcasty, videa, pivnice, hudbu, cokoliv. Máme pečlivě vybrané zdroje a zdravě kritický apetit.
Tím by se vysvětlila záhada, kdo jsou noví lidé, kteří neznáme. Tak ahoj - třeba nám napište a třeba se poznáme líp! A snad vás taky bude do karantény bavit, jak říká náš kamarád Honza, “sledovat, že lepší a alternativní svět a život v něm je možný.”