Privět! Vot takie pirogi.
tl;dr: Sbíráme kaki a vaříme vegeguláše. Je nám kosa. Máme pochybnosti. A fůru toho zbylýho guláše. Tereza má dvě acheronský a Richard jednu fotonerdovskou prosbu.
Čau kamarádi!
Jak se máte? Slyšeli jste novou desku Severního nástupiště? My zažili různé legrace, třeba výlet na hrad nad Cullerou, ale tak nějak převážili zážitky z posledních dvou dnů, takže to vlastně bude jen o nich. Takže ze zbytku jen dvě fotky:
To jsme my nad Cullerou. Může se zdát, že to není moc půvabný město a částečně je to pravda. Cullera je obstavená okolo tohohle kopce (na kterém je hrad, který předělali dobří bohatí křesťani a předtím údajně postavili tzv. muslimští nájezdníci, o čemž se ale tak nějak jakoby na infocedulích spíš jen zmíní poznámka pod čarou), a z té perspektivnější strany se sestává jen z věžáků s apartmány pro lidi, co se chtějí válet na pláži. Ta je hnusná a teď v zimě mrtvá. Ta druhá část, ta viditelná za náma, je ale živá směs malých starých barevných domů s trochu hnusnou zástavbou. Ale je to opravdové město! Se zelináři, fotografy, prádelnou, drogerií, kavárnami s ohavnými plastovými židličkami, kde si místní důchodci dávají décu vínečka už v deset ráno, rybárnami, cyklodílnou, benzínkami pro rybářské lodě u kanálu, ze které je hlavně taková felírna asi pěti chlápků s červenými nosy… Je to malé rušné městečko, které jako by si povinnou globalizaci smázlo jen tím ohavným letoviskem za kopcem a carrefourem na kraji města. My ho zatím máme hrozně rádi. Jezdíme tam na kole (asi dvacet minut jízdy podél plantáží) a vždycky si to dost užíváme. Hlavně starší lidi, co si jen tak postaví před svůj dům židli a pozorují ruch na ulici. A těch je hodně. A i když na téhle fotce to vypadá jako město duchů, opak je pravdou!
Hlavně se nám ale ve středu podařilo splašit práci. Sobota byla náš první pracovní den. Je trochu zábavná, trochu bizarní a trochu hrozná. Takže si to pojďme ujasnit. Jsme tedy sběrači kaki.
Fotka je to temná. Taky jsme vstávali v pět, abychom byli před osmou na plantáži, vzdálené nemálo kilometrů. Domů jsme se dostali až v osm večer.
Oni se sice všichni tváří, že sbírat pomeranče nebo kaki je opravdu velmi složitý proces, ale je to veskrze primitivní činnost. Vezmete si nužtičky a rukavice, ustřihnete kaki a dáte ho do bedýnky, kterou když naplníte, odnesete k ostatním plným bedýnkám. Různí zkušení rozumbradové jen okolo toho vyrábí tu pseudokvalifikovanou moudrost jako po směru jakých ručiček ten strom ošmikávat nebo jak posunovat bedýnky. Moudrost tohoto typu dovedl k dokonalosti náš dohližitel, který sice nepracuje, zato uděluje bezplatně rady jako “pracujte rychleji”, “nechci v bedýnce vidět špatné ovoce” a “nechci na zemi vidět dobré ovoce” - co je špatné a dobré ovšem z velké části záleží na jeho rozmaru, pro čež mu všichni nadáváme a posmíváme se mu, což je fajn, protože neumí rusky. Na takový “Idi na chuj, suka” umí i odpovědět “Si, vale” a to jednoho potěší.
To je totiž tak: tenhle pitomec je Španěl. Ale zbytek lidí se dělí především do dvou kategorií: postsajůz a Afrika. Trochu srandovní nám přijde, že nám tak moc nešlo sehnat nejhorší práci v Evropě, že nás nakonec museli zachránit Bulhaři a Litevci. O tom ale asi pořádně napíšeme příští týden, po šichtě odnevidim v pondělí do nevidim v pátek (nebo neděli? Ti drsňáci to jednou bez pausy, ale my přecejen nějaký zbytky rozmazlenosti a sebeúcty máme). A kraj je tady tak krásný, kamarádi! Plantáže jsou často obehnaný starou kamennou zdí, svítí slunce, Bulhaři si zpívají k práci. Výhoda taky je, že máme svůj dům (dom na kolesach, ohoho, čau ruštino, výská Tereza po měsíci a půl bez schopnosti komunikovat soudně) a tak si v pauze můžeme po obědě dát šlofíka přímo na planáži.
Nevýhoda akorát je, že když se náš plat pět éček za hodinu vynásobí osmi pracovními hodinami a to se vydělí reálnou dvanáctihodinovou pracovní dobou a odečte se od toho benzín, ukáže se, že pracujeme asi za tři dolary na hodinu. To je trochu nevýhoda, no.
Vlastně je to docela dost nevýhoda, jak tak nad tím přemýšlíme, jestli nám rozumíte. Ale tom asi taky víc příště. My to totiž celý nějak musíme vymyslet, kam se vrtnout, co dělat a jak a vůbec.
Martin psal ať máme okýnko o počasí (el tiempo). Je to víceméně ve zkratce asi tak, že Richard opravil před časem topení s tím, že ho asi nepoužijeme, a to se neprokázalo. Když se zadaří, tak je ve dvě okolo patnácti a my honem běžíme na pláž umýt se. Většinou je ale tma, vichrno, vlezlo a v noci to sleze na pět. To je taky dost nevýhoda, pokud si chcete udělat nějaký obrázek o našem přemýšlení o budoucnosti.
EL RESTAURANTE DE LOS CHICOS CHECOS
Kdy jste naposledy vařili tradiční české vegetariánské jídlo? To je velká legrace. Dneska jsme totiž vařili pro všechny paradisany. Sedli jsme si a řekli si: co by na našem místě udělala Střecha (objednejte si za nás! Chraň vás ruka páně, abyste nechali Střechu za pandemie umřít, zatímco tam nejsme!)? Smažák nám přišel trochu pokročilejší na úplný začátečníky v české kuchyni. Stejně jako koprovka. A nakládaný herméčko je taky dost silný kafe. Shodli jsme se na tom, že uvaříme česnečku - pak jsme si zauvažovali nad bramborákama, ale došlo nám, že to je prakticky totéž jako česnečka, akorát bez vody (všimli jste si toho někdy?). Pak nás zachránil Kuba O. a jeho recepis (díky!). Tak jsme využili místní speciality, sojových kostiček - jsou jako v Čechách, ale menší a bez toho otravnýho vocasu, co po nich zůstane - a uvařili vegeguláš. Ten jsme nefotili, protože vypadal jako sojový guláš.
Rádi bychom podotkli, že jsme se tady už zavedli jako výborní kuchaři. Když jsme uvařili onehdá cibulačku, Tonino, který nikdy nejí cibuli a nenávidí jí, si ji zamiloval. Tentokrát máme taky úspěchy: Gael, asi desetiletý syn Biancy, nikdy nejí, co dospělí. Ateď jo! Voilá. A Mesi, asi desetiletý pes Cyntie a Tonina, který zas nikdy nejí, co lidi, ho zbodnul. Voilá. Asi si otevřeme bistro. Lepší než ty fuckin´ kaki, žejo.
KNIHY, POTŘEBUJEME KNIHY (A TAKY OPENSOURCY)
Tereza: “Hele, nemáte někdo nějaký chytrý texty o pojišťovnách v době klimatický nouze? Víceméně cokoli, dneska jsem nakousla Pikettiho, ale ten jde jiným směrem, než potřebuju. Neznáte ty Poláky, co vedou války s pojišťovnama pojišťoven, aby nepojišťovaly uhlí, protože jsou bizarní spojenec v tomhle pojebanym soumraku fosilního kapitalismu? Nedávno o tom psal i Radek Kubala, ale potřebovala bych trochu těžší akademickou váhu.”
“A nemáte někdo něco k novozélandský imigrační politice? Klidně i dobrej longread. Díky!”
Richard: “Hele, netestoval jste někdo v poslední době opensourcové programy na úpravu fotek, hlavně RAW?” Jak jste si mohli povšimnout, v létě mi umřel počítač a v mezidobí jsem zase dal šanci linuxu (protože Lubuntu běží i na starých strojích) - a jeden z restů, co mám, je hromada neupravenejch fotek (třeba z našeho loňského výletu do Afriky). Minulý týden jsem si řekl, že dám šanci i alternativám k Photoshopu (a Camera Raw) a začal jsem testovat Darktable, nakonec ale hlavně Rawtherapee, a tak po dni fidlání s nastaveníma se s Rawtherapee dostávám k výsledkům, na které jsem byl zvyklý z Camera Raw tzv. out of the box, tudíž to považuji za potenciálně použitelné - co používáte vy? Jde se smyslupně dostat vně chapadla komerčního softwaru? Nebo pokud jste to ještě nezkoušeli a chcete, ale nechcete tím strávit den, tak se rád podělím o to, čím jsem se prokutával. A tímto také zdravím Maki, které jsem před časem slíbil, že pošlu tipy na free úpravu fotek, pracuju na tom!”
Tak čau. My jdeme sjet Arabelu a spát, protože zítra zas vstáváme brzo. Jo, a Tereza ještě konečně pokořila metu minulýho času ve španělštině (gratulace přijímám na mail). Objímáme.