Kakikakikaki
tl;dr: Sbíráme kaki. Objevujeme svět podcastů. Doufali jsme, že máme skvělý nápad, ale dopadlo to jako vždycky. Máme přátele a to je dobré.
CIAO CHICOS!
Jak se máte? Chybíte nám. Zároveň je zvláštní si uvědomit, že za chvíli už tu jsou Vánoce - není to jen tím, že okolo nás rostou palmy a máme trochu svébytnou rychlost žití. Spíš mám pocit, jako by Vánoce letos nikde nebyly. Za poslední měsíce se tak střídá, kdy člověk musí být doma, kdy by naopak neměl být doma, kdy nemůže být doma, kdy státnicuje a nestátnicuje-li náhodou taky doma, že koncept časově fixních svátků - slyšíte ty rolničky pohodindy a rodinného krbu míru? Jo? - zní tak nějak nepřípadně. Jak se to dělá, dělat svátky doma, když jsme doma pořád? Máte to taky tak? Pečete cukroví? Vymysleli jsme, že si na jednu noc najdeme nějaký hostel se společnou troubou a všechno to tam za noc napečeme. Ještě ale musíme přijít na to, jak to celé vymyslet.
Týden uběhl šubydup. Každý den vstáváme tak, abychom na 7:20 stáli před benzínkou v asi šest kilometrů vzdálené Suece. To zkraje znamenalo vstávat tak, abychom se stihli nasnídat, uklidit to tu a mít nějakou tu časovou rezervu, v pátek jsme suverénně opustili postel až v 6:52. A pak už jako karavana míříme k první plantáži…
Práce je to stále stejně rutinní, ale vztah k ní se postupně proměňuje. První den a druhý den jsme těžce snášeli, kolik jídla se vyhazuje, protože má drobnou vadu od sluníčka, je malinko deformované od kmene nebo jen tak z legrace nebo prostě nevypadá skvěle. Posunovali jsme se plantáž od plantáže a nechávali za sebou spoušť. Občas jsme se snažili něco do bedýnky propašovat, ale většinou to neprošlo. Taková škoda! Když jsme ale naopak ve čtvrtek dostali za úkol sad prostě jen zrušit, všechno na zem, všechno ke shnití, zaradovali jsme se, že máme pro dnešek klid. Žádné přemýšlení, jestli je ovoce dobré nebo ne. To jsme se rychle vybarvili, co!
Neznáte nějaký skvělý podcasty? Máme denně cca 8 hodin na poslouchání čehokoli a zjistili jsme, že to s mluveným slovem ubíhá líp než s hudbou (co se ovšem co do rychlosti ubíhajícího času osvědčilo nejvíce je vzpomínat na český politický bizár - tak třeba, pamatujete si, jak Zeman tvrdil, že není opilej, jen má virózu? Bang, a máme tu covid. A Zeman své pyžámkové dny. Nebo jak Petru Buzkovou vyštípali z parlamentu, protože měla moc malý prsa? Nebo jak Klaus ukradl pero? Nebo na biomasu? Nebo jak Kalousek “schválil záchod”? Kdo dal komu facku a kdo na koho ukázal fakáče? Kterak byl Paroubek ochotný vládnout i s Marťany? Jak se ve Věcech veřejných půjčovalo na kabelky? Jak poslanci SPD chodili do práce v maskáčových teplákách! Ale to už jsme asi vyčerpali, i když k některým věcem je zábavné se posléze ještě jednou vrátit a ujasnit si, jak to opravdu bylo. A při tom narazíte i na současný život ex-politiků - můžete si třeba zacvičit s Jiřím Paroubkem. Lepší než s Adriane!).
Richard zatím sjíždí Kolapsy, Terez objevila geniální History of Literature (třeba díl o Infinite Jest nebo o špatné poezii , kde se seznámíte např. s touto geniální básní od lady Cavendish).
What Is Liquid?
All that doth flow we cannot liquid name
Or else would fire and water be the same;
But that is liquid which is moist and wet
Fire that property can never get.
Then 'tis not cold that doth the fire put out
But 'tis the wet that makes it die, no doubt.
Která, uznávám, jede jinou ligu než české instapoetry z ufaru! I když možná ne. Jen porovnejte sami. Báseň “deadliny kam se podíváš”:
Tom nám co do podcastů doporučoval Working class history a Maki podcast CAMPu, ale ještě jsme to nestihli. Máte vy nějaký oblíbený? Nepošlete nám je? Nebo klidně i rozhlasový hry (třeba zpracování Bondyho Cybercomicsu je fantastický.) Díky!
Ve středu se nám podařilo objednat do bazénu (ano, je potřeba se registrovat a zabookovat si místo v konkrétním pruhu) v Culleře s tím, že se konečně pořádně umejeme! Celí nadšení míříme ke sportovnímu areálu. Chyba lávky. Paní na recepci nám vysvětlí, že kvůli covidu jsou zavřené sprchy. Tak jsme to holt všechno, všecičko, co jsme si týden pěstovali na kůži při sbírání kaki, spláchli přímo do bazénu. A vlasy si umyli v umyvadle. To jen, abyste si nemysleli, že bizarní pravidla vytváří jen česká vláda.
O jídlo stále nemáme nouzi, dnes sice opět neposíláme fotografii velké nedělní pánve, neboť substack posíláme ještě před obědem - víme ale, že dneska vaří Michaela něco s tuňákem (el atún), takže o hladu rozhodně nebudeme. Včera také přišel soused - takový španělský děda, který má hned vedle nás sad - a přinesl nám kyblík plný pomerančů a citronů; rozhodně teď nějakou dobu nebudeme muset kupovat pomerančový džus, ale jen si mačkat úplně čerstvý! A až nám dojdou, asi taky začneme paběrkovat po okolí jako místňáci, protože okolo nás je zlatý důl fresh džusů. Tak čaues, my se jdeme proběhnout na pláž! Pište a mějte se dobře!
PS. Název Kakikakikaki je volně inspirován Jónásovým románem Tatitatitati, který je super a kupte ho kámošovi k Vánocům, bude mít radost.
„Tamás Jónás je plný příběhů o chudobě, o pocitu bezmoci, o bolesti, o lásce, o tělu, o bohatství a da capo: o chudobě – je plný příběhů a je plný nadání“