Del envierno a primavera!
tl;dr: Leden, no co. Začíná jaro. S Maki se loučíme v krásných horách, dokonce i trochu lezeme. Jeden, dva, tři...devět koní a oslík.
Ahoj…hoj..oj!
Trochu jsme se odmlčeli, ani se nestačíme divit. Máme se fajn! A jak se máte vy? Gratulujeme vám, Apollo a Kulíku, ahoj Vítku! Jak se ve třech máte? A vy, Áňo, Mrávo a Rozárko (už chodíš, mluvíš, baštíš svíčkovou?)? Prej jste se přestěhovali, Kláro a Viléme, z Londýna do divočiny? Jak se máš, Mates, v Římě? Jak je v Helsinkách, Šimone a Káčo? A vy, Adél a Tomáši, v Bruselu? Honzo a Hannko, vy nám moc chybíte! Čau Rege parto! Ahoj, Dane, do Brna! Jak se máš, Naruto? Matyáši a Muflone a Mikulo, Richard si tu závistivě pouští všechny vaše traily! Jak se máte v RURu? A vy na fildě? A co ty, ty jedna vědeckotechnická revoluce? Привет Катя и Саша, поздравляю с вашим сборником и скучаю по Москвe, дорогие "дикие" мои! Objímáme Podolí a Chotouň! A Vinohrady, Malešice, Holešovice-Bažinu, Nusle i Žižkov!
Napište nám! Klidně i krátkou zprávu! Nechceme znít nějak vyděračsky, ale pravda je, že nás občas mrzí, když nám na substack nikdo neodpoví a připadáme si potom, že vyrábíme nějaký anonymní bizárblog. Konec fňukání.
V lednu byla zima zimoucí, ba až jinovatka jinovatkovatá. Zaizolovali jsme okna, Richard si hrál s novou nýtovačkou (What a tool!). Pokud zrovna takový nečas máte vy a přemýšlíte, na jaký film se třeba podívat, rozhodně doporučujeme Flashdance, ó ano. Zimní bezčasí. Možná proto se nám moc nechtělo vám psát.
Radost nám udělal Kolaps s Ondřejem mj. o naší eseji Úpadek úpadku v POSTknize (TR: konečně jí máme a je fakt fajn, obzvlášť přesná Ľuba o postfeminismu), rozhovor s Ondrou o zelené ekonomice nebo Tobiášův nový podcast o architektuře. A Ferdy nová povídka v Tvaru - kupte si aktuální Tvar! Většinu času jsme stručně řečeno trávili doma uvnitř, četli (ahoj čtenářský kroužku a Sorokine!), psali, poslouchali, editovali fotky (RD: fotky z karanénních čundrů na facebooku a brzy, po roce, budou online fotky z Afriky!), a zútulňovali auťák. Třeba právě fotkama z čundrů a Afriky:
Ale přišla primavera! Venku je teď přes den okolo dvaceti stupňů a v noci taky nemusíme spát pod péřovými spacáky.
Ahoj Maki, hasta luego!
Na konci ledna se Maki vrátila z Valencie do Prahy (zajděte si na kafíčko do Plecniku!), takže jsme si předtím udělali výlet do hor Desert de les Palmes. První noc spíme u téhle ruiny kláštera. Celé pohoří je moc krásné, všude kvetou divoké rozmarýny a šalvěje, po kopcích jsou rozeseté zbytky starých klášterů, kapliček a hospodářství, zdivočelé olivové sady a tu a tam ještě zapomenutá finca, kde někdo pořád terasovité sady obhospodařuje. U těch opuštěných si na zápraží děláme pauzy.
Vrchol našeho výletu byl jednodenní trek k fantastickému Trampolín del Diablo. Recenze od člena Českého horolezeckého svazu Richarda Jana D. zde:
“Vyrazili jsme bez větší rešerše, co nás dále na cestě čeká, nicméně soudě podle Španělů, kteří chodili proti nám jsme usoudili, že by to měla být pohoda. Nicméně některá místa rozhodně dosahovala obtížnosti UIAA II, avšak ještě ne standardu tatranských II (nástup nepresiahne obtiažnosť II (jistě…), zostup ľahký I-II (jistě…)). Každopádně moc pěkná túra, kterou lze jedině doporučit!”
Yep, los caballos!
Po návratu do Paradisa se nestačíme divit, když nás kromě lidí, koz, slepic a psů vítají také dva koně a oslík. Hned další den k nám do party přibudou další čtyři koně a tři hříbata a zabydlí se hned vedle našeho auta. Následující pasáž obsahuje trochu toho kýče, ale prepáč, je to namístě.
Asi nikdy jsme nezažili koně ve volném prostoru - v Čechách je známe jen z ohrad. Nám se tady prochází mezi karavany a v našem venkovním obýváku v prostoru, který dřív patřil jen lidem - a psům a slepicím. Vlastně bychom se ani neměli divit, ale divíme se. Řehtají, válejí se ve slámě, zrovna teď spásá prostor, co býval náš záchod a patrně si dělá zálusk na pomeranče na stole, oslík Geronimo z druhého konce Paradisa zrovna o sto šest hýká - a Ra, náš alfasamec, mu odpovídá řehtáním! Bude to ještě větší v legrace, jedna kobyla tu bude v dubnu rodit. Cynthie má asi pravdu, že když si člověk něco moc přeje, vesmír tu pošle, protože to bylo tak (pokud jsme to pochopili správně): mají kamarádku, která má kamaráda Davida, který má v horách u Albacete stádo asi dvaceti koní, a příliš malou pastvu: tak rád část ustájil v paradisu. Paradiso se holt řídí nějakou vlastní osudovostí a logikou, a to se nám moc líbí.
Možná, že jsme se měli i jinak a zažili i jiný věci, ale paměť je ošemetná věc a tak tohle asi navěky zůstane onou pravdivou verzí našeho ledna. Hasta la vista, chicos! Budeme mít radost, když nám napíšete epištolu, epištolku nebo klidně jenom epigram, my nezhrdneme žádnou autorskou expresivitou, čus.
Čau chicos, máte krásné fotky a z vašeho psaní na mě jde wanderlust. Začal jsem chodit do nové práce a největší výlet je na antigenní test. Teda kecám, pořád zbývá klasická česká únikovka - chalupaření. Ale víte, jak to myslím. Mějte se a pište. Terez zdravím vzpomínkou na naší pluhařskou kariéru https://m.facebook.com/photo.php?fbid=10215302797144845&