Bilbův "Kraj" je španělsky "Comarca"
tl;dr: Ušili jsme si záclony. Rozdíl mezi Richardem a Unabomberem. Ježíšem proti změně klimatu (a internetu). Nomádství v Zemi konkvistadorů.
Čau kámoši!
Jak se máte? Chleba úplně nevyšel (velké díky Richardovým rodičům za foto!), tak zkusíme jinou strategii. Personalizovaný nátlak. Jako když s někým potřebujete směnit směnu za barem. Tak dejte o sobě vědět, sákryš.
Honzo, jak se máš v Řezně s holkama (mysleli jsme na tebe hlavně v pondělí!)?
Dane, jak se máš (mysleli jsme na tebe u čtení o výpusti ve Lhotce! Na toms dělal i ty?)?
Eliško, jak se máš (prý seš na AV?)?
Anež, jak se máš (zjistili jsme, že jsi v Koreji?)?
Josko a Hanko a Emo a Julie, jak se máte (četli jsme, Julie, tvůj příběh o Tess - je to skvělý! Hlavně Ria!)?
Adame, jak se máš (prý jsi v pražskym předsednictvu!)?
Tadeáši, jak se máš (nenapsals nám, ty sketo, slíbenej dopis!)?
Maki, jak se máš (a pošleš nám konečně ty fotky vší tý keramiky, co máte doma?)
Přesně, před náma drby neututláte! Na ostatní taky myslíme a taky se nám stýská. Máme vás rádi! Stesk po Čechách nám tuhle trochu přiživil díl Výměny manželek, v němž se Stropák a Dan na deset dní mění s rodinou s šesti dětmi a během oné hodiny stihne Matěj dát opravdu hodně rad tu oné mámě (ohledně životosprávy, ohledně vztahů, ohledně politiky) a pár poznámek i divákům do kamery (např. že on je obyčejný kluk a že mu nejde o práva gayů, ale obyčejných lidí). Bereme to jako skvělý doplněk jistě skvělé knihy Levice bez liberalismu - pokud máte v pdf (Ondřeji nebo Martine B., nedisponujete? Prosím!), prosím, pošlete! (TR: když jsem kvůli ještě neexistujícímu odkazu teď koukala na MdA, našla jsem taky Vynalézání budoucnosti - nemáte? Případně nechcete se mnou zformovat tým: klidně ty knihy zaplatím a pošlu na vaší adresu a nechám vám je do doby, než se vrátím, když mi je naskenujete a pošlete - haha, jo, fakt takhle moc nenávidím e-booky (je to pro vás dementně nevýhodný, ale prý jsou zavřený knihovny?). Stejná nabídka se týká knih Logoz nebo Za Alpami od Zábranskýho nebo Mozek génia od Jana Smutného)
Pokud ovšem z Čech taky máte trochu hlavotoč, doporučuji nejdepresivnjší výpověď o konci dějin My Year of Rest and Relaxation od Ottessy Moshfegh (já skočila na tuhle recenzi, se kterou ale částečně nesouhlasím / je to na stránce-jejíž-odkaz-se-nesmí-sdílet). Konec nekonečného úvodu, sorry.
RYCHLOKURZ ŠITÍ
Wilma má šicí stroj značky Singer, typu Magic. My máme nastříhané látky, ze kterých jsme ty záclony nikdy neušili. Tak jsme se tomu ve čtvrtek večer rozhodli dát šanci. S dálkovou helpline Terezy mámy (díky moc!) a Maki (díky!) jsme asi po hodině dokázali vyrobit steh, který nezašmodrchával nit ani spodní, ani vrchní jehly.
Rozhovor:
Anonymní reportér: Richarde, dnes jste poprvé šil na šicím stroji - a hned šestery záclony! - jaké z toho máte dojmy? Už teď víte, že byste se tomu chtěl věnovat dlouhodobě?
Richard: Začal bych určitě fascinací mechanismem a geniálnosti šicího stroje jako takového. Po osvojení si jeho funkce a specifičnostem konkrétního modelu (už při trochu nevhodném nastavení měl tendenci rychle trhat nit - což ovšem mohlo být i kvalitou nitě z cullerského chinashopu) se rychle člověk dostal na úroveň, kdy ho činnost bavila a měl radost z výsledku. Řekl bych, že to bylo zhruba u třetí záclony - myslím, že čas strávený s posledními třemi mohl být podobný, jako s tou první. Pochopitelně výsledek není nijak zvláště kvalitní - rozhodně záclony nejsou perfektně rovné (ani nebyly perfektně rovně nastříhané). Do budoucna nemám v plánu se šití věnovat nijak extenzivně. Začátečnický learning-curve je velice přívětivý - s prakticky nulovými zkušenosti lze během několika hodin ušít obstojné záclony, nicméně další zdokonalování vyžaduje mnohem více odhodlání a trpělivosti, kterou bych raději směřoval jinými směry.
AR: Někteří lidé, například neoluddista Ted Kaczyński (známý též jako Unabomber - pozn. red.), vždy upředňostňovali ruční řemeslnou práci před moderními technologiemi. Vy sám prý nějaké zkušenosti se šitím záclon tzv. “v ruce” máte. Jak tyto alternativy nyní vnímáte?
R: U mnoha činností může být ruční práce kvalitnější, či alespoň autentičtější, nebo umožňuje vytvářet unikátnější produkt. Zde je nicméně třeba oddělit, co znamená ruční práce - tu vnímám jako jakoukoliv činnost, kdy fyzický lidský vstup výrazně ovlivňuje výsledek - oproti plné automatizaci/robotizaci, kdy naprogramovaný robot zastupuje rozhodnutí a úsudky člověka. Samotné šití na stroji tak není nikterak automatický proces, ale vyžaduje zručnost a zkušenosti jeho operátora, stejně jako ruční sváření. Šití v ruce vs. na stroji bych spíše porovnal se psaním v ruce vs. na stroji, či na počítači. S šitím v ruce jisté zkušenosti mám, když jsme neměli přístup ke stroji, učinili jsme pokus šít záclony v ruce, bohužel tempo zapošití 1/3 strany záclony neporovnatelně kvalitním stehem během jednoho celovečerního filmu bylo spíše neúnosné.
AR: Děkuji. Jste moudrý a vyrovnaný muž.
Recenze na tento výkon máme dvě. Podle Richardova táty je “Ríša prostě jednička”, zatímco podle Wilmy jsou “ty květinové záclony velmi holandské.” Tak snad dobrý.
LOVE, JOY, PEACE, PATIENCE, KINDNESS, FAITHFULNESS, GENTLENESS AND SELF CONTROL
(Haha, doufám, že vám to bude znít aspoň týden v hlavě)
Možná si pamatujete na specifické představy o světě B. z Andalusie. Sikko v tom má taky jasno. Lidé přestali věřit v Ježíše a začali s internetem - a to do takové míry, že jejich odvrácení narušilo sám vztah mezi Bohem a planetou Zemí (v jakémsi vztahovém trojúhelníku Bůh-člověk-Země, který nápadně připomíná trinitární teologii: Bůh a člověk se taky měli tak rádi, že vlastně vytvořili naši planetu, takže narušení jejich vztahu ji taky může narušit). V Bibli je taky mnoho příkladů, jak se chovat k přírodě. Tak třeba Abrahám. Byl snad programátor? Ne. Byl pastevec. Bingo, úplně jako Sikko sám. A poslední dobou mizí co? Farmáři, řezníci, pekaři, zemědělci, vesnice, rybáři. Samý biblický věci. Klimatická změna je důsledek naší debiblizace. Takže: všichni lidi musí uvěřit v Ježíše a zastavit globální oteplování.
“Jenomže…nemusí. To je právě ten problém, ne? Takhle by to mohlo dopadnout moc špatně, nemyslíš?” nevydržím to jednou, když do mě už přes hodinu při dojení hustí, ať uvěřím v Ježíše Pána a zachráním přírodu (přestože Richarda jaksi nechává na pokoji).
“Já myslím, že musí. To je moje vize.”
No tak jo. Moje vize spíš připomíná vizi Arnošta a Boba a Murraya Bookchina, ale je fakt, že něco biblickýho by na tom šlo taky najít.
K SOUSTRUHU!
Sikkovi se totiž hodně nezazdává náš “fake life”. A falešnost našeho světa vychází z internetu, na němž teď oba potřebujeme pracovat. Sikko stylizující se do Abraháma tak má velký problém s představou digitálního nomádství: jen fyzická práce je podle něj práce (Sikkovi je 67 let, a tak i knihy jsou pro něj primárně “něco” hmatatelného), pracovat lze jen na konkrétním místě (ten šok, že “zatím neřešíme, kam jedeme”), opravdová práce se týká původního světa (a výsledkem práce by mělo být spíš něco jako mlíko, než třeba software). Je to v něčem zajímavý pozorovat, jak se nad tím durdí, ale částečně by ho taky jeden docela vzal po hlavě. Přecejen, když vám někdo tři tejdny docela intenzivně pomáhá a pak přestane, protože potřebuje dělat svý věci, není úplně košér mu vynadat do “fake lives” ve “fake world”. Ale farma je to nádherná a skvělá, o tom nepochybujeme. Jen je neskloubitelná s druhou směnou u počítače, tak mizíme do divočina-office.
Pozn.: Richard se tváří, že to teď vypadá, že naše dobrovolničení na kozí fince nebylo fajn. Tak to není, bylo to moc fajn!
DŮM U JEZERA
Na tomto krásném kraji, který dal světu takové osobnosti jako Hernán Cortéz nebo Francisco Pizzaro a který se honosí přezdívkou “tierra de conquistadores” (gratulujeme), je nejlepší, že je tu fakt všechno krásné. Tak teď bydlíme okolo Embalse de Borbollon, kde je to nádherný a vybydlený (až na jeden rozpačitej liduprázdnej golfclub, co ale taky spíš působí jako kravín, a jednu ovčí farmu za kopcem) a někde na kopci na sever od nás je historické městečko Santibáñez el Alto. Místy je to ale až moc - o pocitech bytí člověkem v neadekvátně krásném prostředí ale až příště.
Richard píše programy, Tereza píše texty a překládá Graebera, řeka hučí, ovce za našimi zády cinkají (a jinak než kozy). Ahoj!
P.S.: Honzo, Dane, Eliško, Anež, Josko, Hanko, Emo, Julie, Adame, Tadeáši a Maki, jak se máte? A vy ostatní?